Blesk(ová) touha žít život za oceánem

Utekla jsem za svým snem za oceán – konkrétně tedy na Srí Lanku, kde jsem nejdříve dobrovolničila, cestovala a poté se rozhodla, že chci zkusit pracovat a žít v tropech déle.

Jednou se mi dokonce podařilo vytvořit i jeden itinerář na míru pro jednu z českých redaktorek časopisu Blesk pro ženy, která o mně vydala článek a já se tak poprvé ocitla na titulce bulvárního časopisu! 😀

Zveřejněný článek se trochu lišil od mé zaslané verze, jelikož asi potřeboval dodat tu správnou šťávu, aby upoutal oči čtenářek Blesku! 😀 Proto jsem se rozhodla, že se s vámi podělím o moji původní verzi, a to bez expresivní omáčky okolo:

Poprvé

Poprvé jsem navštívila Srí Lanku v roce 2016 hned po vysoké škole v průběhu dobrovolnické stáže jako učitelka angličtiny pro děti přes organizaci AIESEC.

Potřebovala jsem vypadnout alespoň na chvíli z víru Prahy. V Praze jsem od samého záčátku hledala své vysněné útočiště pro život. Žít v hlavním městě – v centru dění mi dávalo pocit svobody a větších možností, ale zároveň jsem měla neustálou potřebu honit se za kariérou nebo lepšími výsledky, porovnávala se s ostatními a pořád si nepřipadala dost dobrá.

Zvládala jsem studium i 12hod směny na brigádách. Stal se ze mě trochu workaholic a byla jsem schopná si toho na sebe vzít někdy tolik, dokud jsem nezjistila, že se to zvládnout vlastně ani nedá.

To byl asi můj první vnitřní signál, který mi našeptával věci změnit a zkusit žít i jinde a zcela jinak. Takové vnitřní uvědomění si, že mít míň, je vlastně víc.

Podruhé

Podruhé se má cesta na Srí Lanku uskutečnila v létě 2017, protože jsem v České republice nemyslela na nic jiného než na to, že se po mém prvním dobrodružství, chci vrátit zpět. Strašně mne to táhlo zpátky. Chybělo mi teplo, slunce, oceán, příroda a hlavně má nová srílanská rodina a přátelé, se kterými jsem zůstala po dobrovolnické stáži  – přes oceán – na dálku – v kontaktu.

Zpětně jsem si také sepsala všechny své cestovatelské zážitky a hrála si s myšlenkou, že si založím blog. Jenže po letní stáži jsem nakonec skončila u řešení svého nového full-time zaměstnání a zároveň si procházela rozchodem, po několika letech s tehdejším přítelem. Z tropického ráje jsem se najednou ocitla zpátky doma a musela řešit všechno nashromážděné drama.

Pomalu se ze mne stávala absolutně demotivovaná, ztracená bytost, která nevěděla kudy kam. Strašně jsem si přála znovu vše zabalit, odjet a utéct od všeho pryč. V tu dobu mi zkrátka bylo na nic.

Jak to tak bývá, vše zlé bylo k něčemu dobré. Zanedlouho jsem nečekaně spadla do dalšího vztahu, který byl jedna velká neznámá a průvan adrenalinu, díky kterému jsem se obohatila o další životní lekce. 🙂

Na druhou stranu jsem se znovu vrátila na Srí Lanku a zažila docela jinou dovolenou, jen s batohem na zádech. Navštívila jsem skoro všechna místa, která jsem předchozí rok sama nestihla a také jsem se znovu setkala se svoji srílanskou rodinou.

Potřetí

Potřetí jsem se na Srí Lanku konečně přestěhovala a rozhodla se pro úplně nový život v tropech. Na konci ledna 2018 jsem dala v práci výpověď a opustila snové kancelářské místečko, v jedné z nejprestižnějších advokátních kanceláří v Praze. Všichni okolo mne si jen klepali na čelo a nedokázali pochopit, že nemám zájem usadit se a vybudovat si kariéru v Česku.

Jenže v tu dobu nikdo netušil, co se mi honilo hlavou. Proto jsem si dopřála dva měsíce volna na uspořádání si svých priorit. Cítila jsem, že rok 2018 bude pro mě tím zlomovým po všech stránkách a já toužila znovu po změně.

Každý vnímáme svět jinak a občas nám některé věci nedávají smysl, i tak to můžeme vnímat jako ten správný směr, kterým se máme vydat.

Přiznávám, že to bylo trochu unáhlené a tvrdohlavé rozhodnutí, ale já jsem žádnou jistotu, zda to vyjde nebo ne, hledat nepotřebovala. Začala jsem se soustředit na věci, které skutečně chci a ne na všechny obavy okolo, co když to nevyjde a nemám dát raději na rady ostatních a zůstat doma.

Dva měsíce jsem vedla boj sama se sebou a jelikož i venku trvala hnusná zima, dostala jsem chřipku (tehdy ještě tu normální 😀 ) Moje fajnové volno přestalo být tak moc fajn a měla jsem o program postaráno.

Celé dny jsem trávila v posteli nadopovaná prášky. Chřipka jak se patří a ta pravá náladička k tomu, která však naštěstí netrvala věčně. Díky chřipce si moje tělo odpočinulo a moje postel se stala královstvím nápadů. Z postele jsem pak začala pomalu vše realizovat a hledat na internetu různé pracovní nabídky – (kde jinde) – než na Srí Lance.

Jednoho rána jedna taková osudová nabídka na mě vybafla na internetu. Byl to inzerát na pozici Czech Translator & Travel Executive Guide pro jednu vyhlášenou cestovní agenturu v Colombu.

V inzerátu hledali jen jednoho člověka z České republiky, který by pracoval jako překladatel pro evropskou klientelu a zároveň byl ochotný cestovat a dělat průvodcovskou činnost během organizovaných zájezdů a túr pro klienty.

Naprosto snové zaměstnání pro mě! Takže jsem neváhala ani minutu a okamžitě na inzerát odpověděla všude, kde to šlo – kontaktovala jsem společnost přes fb, skype a na webu a také zkoušela dohledat pár recenzí u své rodiny.

Shodou náhod tatínek od mojí kamarádky Piumi, znal jednu hlavní asistentku manažera, takže jsem získala větší představu o všem přímo z éteru. Za necelé dvě hodiny jsem měla odpověď i v e-mailu. Následně za týden skype pohovor s HR manažerem a pomalu jsem měla vyhráno.

Nejhorší ovšem byly ty přípravy, stěhování, balení a finální loučení se s rodinou. Musela jsem opustit své studentské spolubydlení v Praze a zabalila celý svůj život do krabic, které jsem nastěhovala zpátky domů do Plzně.

=> Tak takhle nějak odstartovala má nová životní etapa a já se opět znovu ocitla na Srí Lance, ale už se všemi sbalenými kufry.

Práce v tropech

Svoji pracovní kariéru na Srí Lance jsem odstartovala na pozici cestovního agenta, překladatelky a průvodkyně pro českou a slovenskou klientelu. Díky této práci jsem poznala spoustu nových přátel a získala možnost cestovat po celém ostrově.

Ne všechno bylo tak růžově snové, jak to zní. V té době jsem bydlela u mojí buddhistické rodiny ve vesničce, která byla vzdálená několik set kilometrů od Colomba. Každý den jsem musela strávit několik urputných hodin v autobusu. Doprava na Srí Lance je totiž hotové peklo a zároveň jeden velký zážitek pro všechny cestovatele.

Počtvrté

Počtvrté, uuuh! To byla jízda! (Mimochodem, mé nejoblíbenější číslo je 4 a 14. Všeobecně mám prostě ráda čtyřky už od dětství a nevím vlastě ani proč. :))

Rok 2018 mi totálně zamotal hlavu a všechny smysly. Připadala jsem si jak Alenka v říši divů, která se proplétá skrz jeden div, překážky a zázraky světa za druhým. 😀

Téměř po dalším roce stráveném na Srí Lance a na cestách jsem se vrátila domů do Čech až v zimě – oslavit Vánoce se svoji rodinou. Pamatuji si, že jsem přistála tehdy domů, přesně den před Vánoci 23.12. 😀

V Čechách jsem byla až do půlky března a samozřejmě se mi začalo stýskat. Takže v březnu roku 2019 (další rok) jsem přistála na Srí Lance znovu a rozhodla se, že svůj život v zahraničí prostě nevzdám. Navíc jsem se opravdově bláznivě zamilovala, což byl jeden z mých hlavních důvodů mého návratu.

V roce 2019 se ze mě stala taková poutnice za štěstím a freelancer na volné noze v jednom. Peníze jsem si vydělávala jako copywriter psaním cestopisných článků na weby pro jednu českou cestovní kancelář.

Na Srí Lance jsem pak stále spolupracovala s různými místními cestovkami jako průvodkyně a vítací delegátka na letišti pro české a slovenské turisty a zároveň jako jejich podpora na telefonu, během jejich dovolené na Srí Lance. Také jsem pronikla trochu do módního světa všech značek na srílanském trhu a začala fotit oblečení pro různé módní značky.

Minimalistka

Ve srovnání s Českem, je ekonomika a vyspělost Srí Lanky na mnohem nižší úrovni, což se také odráží od nabídek pracovních míst a pracovní mzdy. Na druhou stranu musím přiznat, že jsem úplně podlehla životnímu stylu všech Srílančanů a stala se ze mě minimalistka, která si uvědomila důležité životní hodnoty a uspokojila se s málem.

Naučila jsem se ZPOMALIT a jen tak být.

Díky tomu jsem také nasbírala pestré zkušenosti do svého životopisu z více odvětví. Žít minimalisticky mi přineslo jiný nadhled o luxusu, který máme v Čechách a všeobecně v Evropě.

I já jsem si srovnala své životní hodnoty a už se nezaobírám různými nesmysly a povrchním jednáním druhých, jako tomu bylo v Praze. Neberu pitnou vodu, elektřinu a jídlo jako samozřejmost, ale umím si toho vážit.

Taky jsem se zbavila života v začarovaném kruhu a naučila se neposlouchat pomluvy, které jsem byla zvyklá poslouchat od svých kamarádek a známých doma. Naopak naučila jsem se být mnohem více otevřená k cizím lidem z různých etnických skupin a jiných národností. Zajímám se o druhé v globálním měřítku.

Přestala jsem si dělat názor na člověka z doslechu druhých, ale bez zábran jsem konečně začala koukat kolem sebe a objevila novou komunitu lidí a mezi nimi i nové přátele.

Ve srovnání s českou mentalitou jsem objevila ten pádný důvod – proč někteří lidé z života odchází a jak se každý z nás rok, co rok posouvá jiným směrem. Každý krok vpřed nás mnohdy oddaluje od lidí, kteří se s námi už tolik neztotožňují nebo naopak vede za lepším poznáním i k lepším lidem. 

I lidé, kteří žijí na úplně jiné životní úrovni, žijí mnohdy s větším respektem, vstřícností a ohleduplností, nejen k ostatním okolo, ale také k přírodě a zvířatům.

Srí Lanka se stala opravdu mojí srdeční záležitostí a ačkoliv mne osud odvál i jinam a Můj příběh měl pestré pokračování i v dalších zemích světa, stále tím nekončí a mé srdce bije pro Srí Lanku dál. 🙂