Přečtěte si e-book zdarma:

Přistání do role pečovatelky

5 rad pro začínající neformální pečující

- první 3 rady si zapamatujete hned

Respektuji Vaše soukromí a nikdy Vám nebudu posílat spam.

Jaké jsou reakce mých čtenářů?

Tvůj eBook je moc citlivě zpracovaný, moc hezky se čte a tobě a dědečkovi držím palce, děláš moc záslužnou práci. Moc krásné!
Mgr. Iren Machová https://jsemkozoroh.cz/

Když jsem to četl, tak mi tekly slzy. Výborně popisuješ tu situaci, která je těžká pro všechny zúčastněné. Je tomu už cca 30 let, co tchýně (mimochodem vynikající ženská) dostala infarkt a ochrnula na půl těla. Starali jsme se o ni spolu se švagrem a švagrovou. Padali jsme na hubu (přenášení do koupelny, obracení, aby neměla proleženiny, ...) a děti v pubertě. Syn to psychicky nezvládl a nechal se vyhodit z gymnázia pro absolutní pasivitu. Po roce jsme to vzdali a "rodinná rada" se dohodla, že tchýni dáme do hospicu. Pravidelně jsme ji tam každý týden navštěvovali celých dlouhých 8 let. Taky si připadala zbytečná, na obtíž, nechtěla jíst, strašně zhubla, ... Před čtyřmi lety mi diagnostikovali rakovinu tlustého střeva, operace, léčba, ... Momentálně jsem jako vyléčený, ale v duši zůstává obava z recidivy (jako u mého výborného kamaráda) a z toho, že "budu na obtíž" - stejné pocity měla i moje milovaná tchýně.
Yožo D.www.naukubeznot.cz

13 let jsem dobrovolníci ve spolku Dlouhá cesta, navíc jsem sama pozůstalou maminkou, proto mi je jakákoli pečující profese velmi blízká. Při čtení ebooku od Anny mi tekly slzy dojetím, protože jsem si představovala jaké by to bylo, když by každý pečoval o nemocné a nemohoucí s takovou uvědomělostí a laskavou jasností, každý. Děkuji Anny za šíření tohoto tématu. Myslím, že ho hodně lidí ocení. Klobouk dolů.
Lucie Farah BurdováOpři se o svůj příběh - https://luciefarah.cz/

Anny, tohle téma je pro mě bohužel velmi dobře známé. Rok a půl jsem se starala o onkologicky nemocnou maminku, pořád jsme doufaly, že nemoc zvládne, ale bohužel se tak nestalo. Věděla jsem, jak moc se boji nemocnic, proto jsem ji mela doma a byla až do konce s ní. S bratrem jsme ji drželi za ruku a ona naposledy vydechla...Bohužel je takto smrtelně nemocných lidí spousta a hodně lidí prožívá to samé. Já měla naštěstí velkou oporu v bratrovi a celé rodině. maminka bohuzel hodne trpela, to me bolelo nejvic. To ze odesla, pro ni bylo opravdu vysvobozeni. Ale byli jsme s ni az do konce a ona se necítila sama. Kazdy si zaslouzi odejit dustojne s myslenkou, ze neni sam...Drzim pesti, at situaci s dedeckem zvladnete, co nejlépe.
Karolína Slípková

Já jsem definitivně pro téma péče nejen o své blízké. V dnešní době spoustu starých lidí konci v domovech pro důchodce, jsou rodinám na obtíž a to je strašně smutné. O cestování se toho píše všude až až ale tohle téma chybí a mělo by být víc aktuální 🙏
Lucie Chmelovázijsvebali.cz

Krásně si to napsala Aničko. Moje maminka pečovala o svou maminku. Pět let byla upoutána na lůžko, vše se točilo kolem jejího lůžka. I přes to, že péče byla náročná a téměř výhradně na mamince s naší plnou podporou, jsme byli všichni rádi, že s námi babička zůstala až do svých 94 let. Byla pro mně důležitá osoba. Můj názor je, že by všichni lidé měli své blízké dochovat, pokud to neudělají, přijdou o důležitý díl svého života. Užívej si dědečka dokud žije.
Blanka Szabóová

Moje známá opustila práci v charite a založila u nás domácí péči pro umírající a má hodně klientů, protože kdo by chtěl umírat sám. V mojí rodině jsme se vždycky starali o nemocné. Babi s dědou, oba s rakovinou, zemřeli u nás doma. I druhá babi s rakovinou zemřela doma,děda bohužel v nemocnici, ale z téhle strany rodiny bych vám mohla vyprávět o vztazích. Bohužel to u nás dopadlo špatně, s části rodiny se nestýkáme. Moc vám držím palce, je to psychicky náročné.
Petra Bartošováhttp://www.petrabartosova.cz/

Mně teď odešel známý, byl něco jako můj druhý taťka, znala jsem ho od malička. Rakovina, odešel rok od diagnózy v 60ti letech. Jeho manželka ho měla doma až do konce a prostě je třeba o tomto tématu mluvit, podporovat lidi, aby své blízké nenechávali dožívat v hospicích a odcházet v nemocnicích. Spousta lidí čelí strachům uvnitř sebe, že to bude náročné a bude to bolet. Ano, bude! Ale je třeba o tom mluvit a ukázat, že v tom nejsou sami, že je v pořádku říci si o pomoc.
Martina Stárkováhttps://martinastarkova.cz/

Aničky e-book je velkou podporou pro lidi, které zvažují pečovat nebo teprve začínají pečovat o někoho ze svých blízkých v roli neformálního pečujícího. Anička totiž ze své zkušenosti moc dobře ví, že to není lehké. Proto se v první řadě dozvíte, co vše tato role obnáší a na co je dobré se připravit. Díky Aniččiným radám a jejímu laskavému přístupu to však můžete zvládnout s láskou v srdci jako ona. Doporučuji všem, kteří z toho mají strach a potřebují změnit úhel pohledu!
Lenka Ilečkováhttps://lenka-ileckova.cz/

Milá Aničko, přečetla jsem si Váš eBook Přistání do role pečovatelky a zavzpomínala jsem na dny, kdy jsem se já rozhodovala o své budoucnosti s maminkou. Jsou to především emoce, které nás nutí vzdát se všeho a žít život svého blízkého. A ten, kdo není zocelen předchozími zkušenostmi, a třeba, na rozdíl od Vás, nezvládá organizační věci i nápor na psychiku, by měl takovou službu bližnímu zvážit. Ale jak sama píšete, jen vysoké cíle nás posouvají dál. Je fajn, že nestojíte po boku jen svému dědečkovi, ale i dalším odvážným pečovatelům. Přeji Vám hodně štěstí a těším se na vaše další články
Zuzana Polívkováhttps://happymoment.cz

Ebook o přistání do role pečující mě moc oslovil, přestože jsem již v péči o seniora zkušenější. Připomněl mi oblasti, na které člověk "v zápalu péče" trochu zapomíná, ale jsou velmi, velmi důležité. Osobně jsem v eBooku našla i pár tipů, které mohou výrazně ulehčit organizaci celé péče a soužití s blízkým opečovávaným. Každý, koho se téma týká, si v tomto eBooku najde to své, ať už člověk teprve zvažující péči, ale i "pokročilý" pečující.
Zuzka Polívková ml. - průvodkyně s ruKÁVkemhttps://www.facebook.com/rukavek/