Legenda o hoře Sigiriya Rock

Nádherné a turisticky proslulé místo Sigiriya, nacházející se severovýchodně od města Dambulla patří k těm nejznámějším posvátným památkám Srí Lanky.

Jedná se o nejznámější majestátní skalní pevnost, která byla postavena před více než 1000 lety králem Kasyapou.

Jako jedna z hlavních historických památek je součástí známého kulturního trojúhelníku Srí Lanky, který představuje nejznámější tři vrcholy ležící v samotném středu ostrova.

V dřívějších dobách byla tato místa velmi populární a sloužila jako hlavní sídla králů, postavená jako královská města Kandy, Anuradhapura a Polonnaruwa. Mimo jiné je také Sigiriya zařazena do Světového dědictví UNESCO.

Zrození paláce na obloze

Původně tento skalní masiv byl postaven jako největší palác sahající až do oblak, který měl u svého vchodu vytesanou postavu gigantického lva, jehož kolosální tlapy jsou stále viditelné až dodnes.

Díky tomu si Sigiriya získala svůj nový název a dnes je často přezdívaná jako Lví hora – Lion Rock.

Prapůvodní silná postava sedícího lva jako sfinga, symbolizovala v dávných dobách silnou královskou autoritu sinhálských králů – tzv. zdejších lvů. Náhorní plošina skály nad vytesanou hlavou lva znázorňovala také několik malovaných obrazů ze života krále Kasyapy a jeho otce. Tato skalní plošina byla nazývána jako Red Arsenic.

Připravte se na to, že v sezóně (většinou v měsíci srpnu) nebudete šplhat nahoru na horu Sigiriya sami 😀

Sigiriyjský palác, kde vládnul před dávnými časy král Kasyapa a jeho královna byl postaven původně jako zámek s několika upravenými zahradami a krásným rybníkem zvaným Dharani s vodními květy.

Říká se, že zdejší voda byla vždy plná a ani v období sucha nikdy ze zahrad nevyschla.

Západní a jižní svahy paláce byly rozděleny na terasy s obytnými místy pro služky, příslušníky hradní stráže a jejich družky. Na západním svahu vedly dvě strmé schodiště, díky kterým se vylézalo po skalní plošině hory a do jejích ukrytých jeskyní, které sloužily jako svatyně pro bohyni Abhrasthita (Aphrodite). Lidé věřili, že bohyně Abhrasthita žila v době za vlády krále Parakramabahu.

Uvnitř jeskyní byla také ukryta zrcadlová galerie s ochrannou stěnou, jejíž lesklý povrch dosahoval takového lesku, že odrážela krásné ručně malované fresky, zvané jako Sigiri Apsaras, které se na protějších skalních stěnách rozprostíraly.

Sádra, o které se říkalo, že byla vytvořena z drceného vápna, vaječného bílku a medu, leštěná včelím voskem, stále přežívá, spolu s ukrytými graffiti, vystupujících z mraků a tančících melodií jako třpytivě zářící princezny.

Tyto malby se datují do dob 8. až 10. století a nepatrné minimum z těchto zachovalých a vácných maleb jsou k vidění pro turisty v jeskyních Sigiryia, ještě dnes.

Panovník Kasyapa také zrekonstruoval v okolí starobylý klášter jménem Isirimana častokrát nazývaný jako Vessagiri. V paláci se také nacházelo divadlo a tryskající fontány, které byly oblíbeným místem dívčího harému.

Podle legendy se do tohoto pavilonu chodily koupat a prát prádlo nahé sigiriyské panny – ‚Sigiri Apsaras‘ a král Kasyapa je při tom tajně sledoval. V dochovalých záznamech se také praví, že mnoho starověkých sinhálských her se poprvé odehrálo v divadle, právě za jeho vlády.

Sigiriyjské krásky a jeskynní graffiti

Známé sigiryijské krásky se také díky tomu staly inspirací mnoha básníků. O těchto básnících se na tehdejší tradice a kulturní poměry pravilo, že měli poněkud podivně znějící moderní uši a rádi se pyšnili nejen svými básnickými díly o nahých kráskách, ale stali se nositeli neobvyklých jmen, jako např.: Agboy, Mayli Boy, Tindi Kasub, Vajur Mihind a Galagombu Mital.

Pohled do tehdejšího života rozvířil jen málo známé zvyky dané doby, které se na Srí Lance dochovaly dodnes.

Široká škála témat v mnoha básních citovala o lásce a žárlivosti, sexuálního potěšení, bouřlivém počasí až po nemravné chování různých druhů zábavy.

Mnoho básníků také ve svých dílech porovnávali a srovnávali spravedlivé stojící dívky oproti temným tančícím děvám, které nosily zapletené vlasy s barevnými květy a odhalovaly svá nahá ňadra.

V dílech byly popisovány jako srdce-rozbíjející zajatkyně spravedlnosti a temný kult plodnosti. Nicméně preference také závisely na individuálním vkusu každého básníka.

Mezi zásadní fakta dnešní doby patří originální graffiti, které nám zanechaly skutečný odkaz na časovou linii, skrze kterou historici mohli s jistotou určit dobu, ve které mnozí básníci a zmiňované dívky, žili.

Poezie se tak stala jasným výrazem pro svět, která poukázala na to, že nad smrtí vždy zvítězí pouze slova a několik popsaných řádků slavných básníků.

Kasyapova suverenita, zrada a bratrovražda

Bohatá Sigiriyjská historie vypráví známý příběh o otcovraždě a bratrozradě, který se stal legendou v mnoha literárních dílech a také je součástí oblíbeného vyprávění pro děti ve školách.

Starobylá sinhálská příručka nazvaná Sihigiri Vihara, která byla nalezena v knihovně Maharaja v Suvarnapuře, o tom odhalila mnohé detaily.

Mocný král Kasyapa byl údajně druhým králem královské dynastie Mauryanů na Srí Lance, který si získal trůn svržením svého otce, krále Dhatuseny a uzdravením svého bratra a oprávněného dědice trůnu Moggallana.

Otcovrah Moggallana byl však onen vrah, který uvěznil a následně později popravil jejich společného otce a po tomto incidentu si král Kasyapa získal přezdívku jako Pithru Ghathaka Kashyapa (Kashyapa Patricide).

Po smrti jejich otce pak uprchl bratr Moggallana do jižní Indie a poté se vrátil s armádou získat a dobýt bratrův trůn. Kasyapa byl poté svržen a zrazen vlastním bratrem a padl v bitvě, která následovala.

Existují však i některé literární prameny, které hádají, že po návratu z Indie byl na bratrův rozkaz král Kasyapa otráven svou manželkou, tedy jeho vlastní královnou.

Přesná smrt panovníka není moc známá, ale jeho jedinečná historická postava se od té doby zapsala do sigiryijských dějin Srí Lanky.

Známý básník Ananda-Sthavira ve svém vyprávění také říká, že v okolním městě Simhagiri bylo velké rozrušení tamního lidu, kteří na smrt krále Kasyapy takto reagovali.

Kasyapa údajně zemřel po 18 letech panování na trůnu, v paláci na obloze, který sám postavil. Nejznámější poezie, která byla vydána po jeho smrti v roce 1973 se nazývá Sigiriyan král.

Já jsem na slavný kopeček – horu Sigiriya vyšplhala s klienty už 8x a doporučuji 3 věci před výšlapem: vhodné boty, pokrývku hlavy a hodně, hodně pití!
Výšlap v odpoledních hodinách, kdy slunce nejvíc pálí je celkem fuška!
Holka s hlavou v oblacích a kufry na cestách, která přistála do role pečovatelky. Ukazuji lidem, že honba za kariérou není vše a skrze vlastní zkušenost inspiruji ostatní, aby si dovolili ZPOMALIT a věnovali svůj čas těm, kterým už moc nezbývá. Rozdávám návody, jak zodpovědně zvládnout domácí péči o člena rodiny a kdy je vhodné, přistoupit k péči v lůžkových či hospicových zařízeních. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.