Sama moc dobře znám ten tíživý pocit. Občas zažívám dny, kdy bych nejraději všechen svůj nashromážděný vztek, tíhu a beznaděj vykřičela z plných plic ven a zbavila se toho nepříjemného tlaku, který neustále v sobě držím. Všechny divné nepříjemné pocity, co mne pořád pronásledují, mrazí a občas hřejí zároveň.
„Rozčilovat se znamená mstít se na vlastním zdraví za blbost druhých.“
Patetické, že tahle věta zazněla jednoho dne u snídaně z hlavy mého dědy. 😀 Musím přiznat, že lépe moudře bych to nevystihla.
Já si například častokrát ve své vlastní rodině připadám jako sama proti všem. Marně hledám podporu u druhých a ti, kdo by měli pečovat a starat se jako první – se k domácí péči postavili s podivuhodným nezájmem. K tomu všemu mají občas tu drzost, házet veškerou zodpovědnost jen na mě. Ano, i takto nějak může vypadat ukázkový příklad nevděčnosti u neformálních pečujících.
Spoléhat se jen na jednu osobu z rodiny, že vše zařídí, obstará a oběhá a chovat se jako, že je vlastně vše v pořádku. Být na vše sám/sama, není ve skutečnosti ani trochu v pořádku! Poslouchat výmluvy o tom, že jeden nemůže a druhý musí, už vůbec ne…
Musím to vydržet, musím všem dokázat, že…
…Já to přece nějak zvládnu.
Všechno a všude. Jako správně trénovaná letuška se přece umím adaptovat na krizové situace snadno a díky svým nasbíraným pracovním zkušenostem jsem přece schopná pracovat pod tlakem a stresem zároveň.
V jednom z mých článků – Z luxusu na nulu – jsem se již zmínila o tom, že možná díky zkušenosti být letuškou na zkoušku jsem získala větší rozhled a jiné představy, které se ne vždy musí ztotožnit s názory druhých.
Pečovat je nutnost
Možná právě proto jsem se dobrovolně obětovala a vrhla do domácí péče, protože pečovat je prostě v životě nutnost. Alespoň tak to mám nastavené v hlavě já. 🙂
Pečovat jsem se musela naučit i v roli letušky – nejprve o sebe a pak o cestující. Jako průvodkyně jsem musela pečovat o své turisty a dohlížet na jejich bezpečnost.
V kanceláři na židli jsem také musela pečovat třeba o spokojenost klientů a svých nadřízených. Pečovat je lidská vlastnost, která nám je vrozená už když se staráme o své vlastní děti.
Tak proč by každý nemohl/a přirozeně pečovat a postavit se k domácí péči zodpovědně jako ke své práci?
K péči o osobu blízkou bohužel nemůžeme nikoho nutit.
Jedná se o vykonávanou činnost z dobré vůle, která definuje a rozděluje nastavení mnoha z nás a hodnoty lidskosti v rodině.
Ponorková nemoc
Možná si právě procházíte něčím podobným a veškerou svou energii věnujete pro dobro ostatních, kteří na vás kladou vysoké nároky nebo jednoduše ví, že je na vás spolehnutí a odvedete dobře vykonanou práci nebo splníte jejich povinnost.
Jenže pokud jste vnímaví i sami k sobě, můžete zjistit, že všechny ty povinnosti a neustálý stres se promění v zesilující úzkost a velký boj s vlastní rovnováhou po psychické i fyzické stránce.
Můžete začít pochybovat o tom, kdo vlastně jste, proč tu jste, proč to děláte, jak to děláte a milion dalších obav o vaší vlastní osobě, které mohou vést až ke katastrofickému scénáři vyhoření.
Ztráta nadhledu nad realitou v domácí péči je velmi častá a běžná.
Snadno se můžete stát obětí nejen pro osobu blízkou, o kterou tak schopně a s velkým úsilím pečujete, ale také i pro ostatní a vlastní členy rodiny, kteří na vás až moc spoléhají.
PROFESE => RODINA => ZDRAVÍ
Nedávno jsem se zúčastnila jednoho online sezení na podporu neformálních pečujících, kde tato tři slova zazněla ve významovém přirovnání jako tři nohy.
Zamyslete se a představte si závislosti u každé nohy:
Zdraví je na prvním místě a z tohoto důvodu byste vždycky měli sebe upřednostnit na první místo, a to i pokud se jedná o průběh domácí péče a vaši milovanou osobu, o kterou pečujete.
Jako "letuška na zkoušku" vám dám ještě jeden smysluplný příklad z praxe:
Představte si, že sedíte v letadle, vedle vás sedí vaše dítě, manžel/ka a spokojeně letíte na dovolenou. Je normální slunný den, z okna pozorujete mraky během ničím nerušeného letu. Z nenadání vám nad hlavou automaticky vypadnou kyslíkové masky, na palubě letadla došlo k dekompresi (přetlaku v kabině).
Komu nasadíte masku jako první?
Nejprve sobě a až pak svému dítěti!
Během jakékoliv nouze jde vždycky o čas a o bezpečnost! Na to, abyste mohl/a zachránit dítě, potřebujete čas a nejdříve myslet na sebe, tzn. zachránit sebe nejdříve, abyste mohl/a poskytnout pomoc i ostatním.
To samé aplikujte v domácí péči!
Adaptace v krizových situacích velice úzce souvisí s péčí o sebe. Myslete na to!
Oáza klidu
I já občas utíkám ze společné domácnosti mých prarodičů do svého pronájmu, protože už to po psychické stránce mnohdy nezvládám.
Nebojte se vypnout a zařadit do vašeho plánu domácí péče i dostatek odpočinku pro načerpání sil a další energie.
Mé Tipy na relaxaci těla a duše:
Myslete na sebe a udělejte krok ke změně svých návyků, protože i v každé krizi je důležité v první řadě najít rovnováhu k řešení daného problému.
Vše obstarám, vše zařídím a sám/sama sebe pak oddělám opravdu nikam nevede! Zařadit odpočinek do svého plánu je stejně tak důležité, jako být stabilní v péči o druhé.
Bez rovnováhy nikdo není schopen pečovat, starat se ani jednat v krizových situacích.