Vesak Poya Day aneb tradiční oslavy úplňku

Nejčastěji opakujícím se svátkem na Srí Lance je úplněk, který vždy pro všechny místní ostrovany znamená den volna.

Kdo z vás by byl pro, abychom tohle zavedli i v naší České republice? 🙂

Vesak Poya Day se slaví každý rok. Tento den představuje den úplňku, což je jeden z největších buddhistických svátků po celém světě. Buddhisté si díky tomu připomínají významné události, které se uskutečnily v životě Lorda Buddhy a právě v onen den, dle legendy dosáhl svého osvícení. 

Obvykle se slaví v měsíci květnu, ale například loni roku 2018 vyšel již na měsíc duben. Říká se, že na Srí Lance existuje tzv. společenská komunita mnichů, která o konkrétním dni oslav rozhoduje.

Na Srí Lance obecně platí, že rodina je vždy na prvním místě a jednou z hlavních povinností každého člena je, účastnit se všech rodinných a buddhistických oslav.

Proto jsem byla opět velmi vděčná, že i já se mohu zapojit a zažít veškeré oslavy s mojí místní rodinou na vlastní oči. 

Průběh oslav

Každá oslava úplňku je také den půstu, kdy se nesmí jíst maso. Takže takový tradiční oběd se skládá z oblíbeného vegetariánského národního pokrmu rice and curry  plného svěží a čersvé zeleniny. Jako náhradu masa lidé většinou přidávají do pokrmu nasekané kousky soji anebo maso úplně vynechají.

Nejkrásnější tradicí těchto oslav je, že každá rodina zdobí své domovy zvenku barevnými blikajícími světýlky a zavěšenými papírovými lampiony s třásněmi různých barev.

Colombo – hlavní město a centrum všeho dění je také rok, co rok středem vizuální pozornosti. Všechny ulice v těchto dnech svítí a jsou plné barev v rytmu velkolepých oslav, které se konají převážně v pozdních a večerních hodinách.

Původním a dochovalým zvykem je však lampiony nekupovat, ale ručně si je doma vyrobit, jako tomu bylo u mojí rodiny, která všechny buddhistické zvyky a tradice striktně dodržuje od pradávných dob.

Od rána jsem i já s moji kamarádkou Piumi stříhala a lepila dřevěné tenké klacíky k sobě, abychom vytvořily obvod konstrukce každého lampionu. Poté jsme zdobily barevným krepovým papírem vnitřek, do kterého jsme na závěr přidaly světýlko, svíčku nebo malé žárovky.

Aby lampiony vypadaly honosnější, vystříhávaly jsme a rozmotávaly na závěr třásně, které se pak přilepovaly na každý okraj hrany. Náš finální výsledek vypadal opravdu nádherně, především v noci kdy se všechny lampiony rozvěsily, rozsvítily a blikaly ve tmě.

Za bílého dne se konají nekonečné průvody v ulicích s oblíbenéým čekáním ve frontách na rice and curry, které je podáváno v tento den pro veřejnost zdarma, spolu s dalšími oblíbenými pokrmy a pitím.

Obdivuhodné je, že místní lidé v této frontě vydrží čekat i s malými dětmi, klidně několik mnoho hodin během tak horkých tropických dnů.

Můj Vesak den

Já se mohu pochlubit svým autentickým zážitkem, který jsem zažila po cestě z práce, v autobusu. 🙂

Jak už tomu na Srí Lance bývá zvykem, několik minut jsme opět stáli v dopravní koloně. Během čekání do našeho autobusu znednadání naskákalo několik mladých místních chlapců, kteří nám všem rozdali vanilkovou zmrzlinu do ruky a zadarmo. Pak zase z autobusu všichni vyskočili zpět ven a běželi do ulic rozdávat zmrzlinu jiným.

Na konci dne, kdy už se pomalu stmívá se poté většina rodin chystá navštívit buddhistický chrám, na Srí Lance označován jako temple.

I já se svou rodinou jsem v noci jeden navštívila. Tradičně je zde zvykem rozdávání květin k soškám Lorda Buddhy, zapalování aromatických tyčinek a knoty svíček napuštěné v kokosovém oleji.

Po tomto rituálu přichází na řadu i několik modliteb ve sinhálštině a vyřknutí svých tajných přání. Někteří lidé se modlí již během podávání květin k soškám Buddhy, jiní zase šeptají své modlitby až nakonec, sedící nebo klečící na zemi, kdy své modlitby opakují i několikrát za sebou.

Správně vyřčená modlitba může trvat klidně i několik hodin. Lidé věří v naplnění svých přání a proseb, modlí se většinou za blaho svých dcer a synů, zdraví, štěstí a peníze.

Při tomto okamžiku všude panuje dokonalá spirituální atmosféra. Já sama ani neumím tuto atmosféru dokonale popsat. V průběhu rituálu jsem i já se svou rodinou zapálila několik vonných tyčinek, které se pak zapíchávají do hlíny nebo do písku.

Také jsem měla šanci rozdat několik květů k soškám Buddhy. V duchu jsem také myslela na svá tajná přání, ale bohužel modlit se jako pravý Sinhálec ještě neumím. 🙂

Jako ateista,  ale věřím v to,  že každý máme svůj předepsaný osud a vlastní vnitřní víru. Když člověk něco doopravdy chce a jde si za tím, osud půjde daným přáním naproti. Přečtěte si o mém osudu – Můj příběh zde.

Samotný buddhismus také praví, že pokud v životě lidé konají dobro, dobro se jim vrátí. Ovšem pokud lidé převážně za svůj život konají zlé věci, zlo si pro ně přijde ve správný čas.

Buddhismus vlastně funguje na principu karmy a lze ho chápat spíše jako filosofii než jako náboženství a víru „v něco“. Samotný buddhismus je hluboce spjatý s přírodou a se všemi žijícími bytostmi i živly.

Po návštěvě templu jsme se pak vydali zpátky domů. Cestou jsme se ale zastavili jako většina ostatních lidí v rušných ulicích, v jedné čtvrti zvané Malabe.

Tam postávaly místní davy lidí, které poslouchaly a dívaly se uchváceně na obrovskou barevnou zeď, zvanou Vesak Thorana.

Tahle zeď je prý symbolem jedním z 550 bájných příběhů, které Buddha zažil na své cestě a veškeré tyto příběhy jsou dochovány v mnoha buddhistických knihách. 

Na první pohled připomíná tato zeď spíše pouťovou atrakci, která barevně bliká všemi barvami, leskne se a třpytí. V pozadí hraje několik hlasitých střídajících se melodií a v průběhu všeho, jeden z vypravěčů vypráví několik krátkých legend ve sinhálštině, nesoucí se v rytmu těchto tónů.

Oslavy tohoto festivalu doznívají poté ještě několik dní. Bohatá výzdoba zdobí ve dne a v noci ulice Srí Lanky a v průběhu dne je lidem nabízeno spoustu pouličního jídla a pití zdarma.

Dny Vesak Poya končí až po uplynutí celého úplňku.